Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krátký přehled historie:

Za předka dnešní německé dogy se pokládájí staří býkohryzové stejně jako psi na štvaní a psi na divočáky, svojí konstitucí mezi silným mastifem anglického typu a rychlým, obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádné určité rase. Názvy, jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga, později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně sedmičlenný výbor rozhodl zahrnout všechny výše uvedené variety pod jméno "německá doga". Tím byl položen základní kámen samostatné německé rasy psů.

V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který opatruje od roku 1888 "Deutscher Doggen-Club e.V", a který byl během let opakovaně měněn. Jeho dnešní forma odpovídá požadavkům F.C.I

Všeobecný dojem:

Německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, silou a elegancí. Díky substanci, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Doga je Apollem mezi psy.

Důležité proporce:

Stavba těla je témeř kvadratická, to platí obzvláště u psů.Délka trupu ( vrchol hrudní kosti až na vrchol sedací kosti ) by neměla u psů přesahovat kohoutkovou výšku o více než 5% a u fen o více než o 10%. Kohoutková výška psa je nejméně 80cm a fen nejméně 72 cm.

Povaha:

Přátelská, milá a přítulná vůči majitelům, zvláště pak k dětem, zdrženlivá k cizím. Požadován je sebejistý, neohrožený, snadno ovladatelný a učenlivý doprovodný, společenský a rodinný pes, kterého lze jen obtížně vyvést z míry, bez projevů agresivního chování.

Hlava:

V souladu s celkovým vzhledem dlouhá, štíhlá, výrazná, markantní, dobře řezaná, (zvláště partie pod očima) nadočnicové oblouky dobře vyvinuté, aniž by však vystupovaly dopředu. Vzdálenost od špičky nosu k zřetelně vyznačenému stopu a od stopu k slabě vyvinutému týlnímu hrbolu by měla být pokud možno stejná. Vrchní linie čenichu by měly probíhat rovnoběžně. Při pohledu zepředu musí hlava vypadat štíhle, přičemž nosní hřbet by měl být co nejširší a lícní svaly jen slabě naznačené, rozhodně ne vystupující vpřed.

Stop:

Zřetelně vyznačen

Oči:

Středně velké, kulaté, co nejtmavší, s živým, chytrým výrazem. U modrých dog je přípustné oko o něco světlejší.U modrých dognjsou přípustné poněkud světlejší oči. U černobíle skvrnitých zvířat se tolerují světlé nebo různobarevné oči. Víčka mají velmi dobře přiléhat.

Uši:

Přiměřeně visící, vysoko nasazené, středně velké, přední okraj přiléhá k líci.

Tlama:

By měla být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Koutky tlamy dobře znatelné. Tmavě pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují pysky s neúplnou pigmentací nebo pysky masově zbarvené.

Čelisti / skus / zuby :

Dobře vyvinuté široké čelisti. Silný, zdravý a úplný nůžkový skus (42 zubů podle běžného zubního vzorce).

Nos:

Dobře tvarovaný, spíše široký než kulatý, s velkými nosními dírkami. Musí být černý s vyjímkou černobíle skvrnitých dog. U těch je černý nos žádoucí, černě skvrnitý nebo masově zbarvený nos se toleruje. Čenichová partie Má být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Dobře vyznačené ústní koutky. Dobře pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují nedokonale pigmentované nebo masové pysky.

Krk:

Dlouhý, suchý, svalnatý. S dobře vyvinutým přechodem, směrem k hlavě se mírně zužuje, s klenutou linií šíje. Vznosně zpříma nesený, přičemž se trochu šikmo naklání dopředu.

Tělo :

Kohoutek:

Nejvyšší bod silného těla. Je tvořen hřebeny lopatek, které přesahují trny obratlů.

Hřbet:

Krátký a pevný, jeho téměř rovná linie nepatrně klesá směrem dozadu.

Bedra:

Lehce klenutá, široká, silně osvalená.

Záď:

Široká, silně osvalená, od kosti křížové ke kořeni ocasu mírně klesá a plynule přechází v nasazení ocasu.

Ocas:

Dosahuje až k hleznu. Nasazený vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku, při vzrušení nebo v běhu nesen poněkud jako šavle, ne však příliš nad linií hřbetu. Kartáč na ocase je nežádoucí.

Hrudní koš:

Dosahující až k loktům. Dobře klenutá, daleko sahající žebra. Hruď dobré šířky, s vyjádřeným předhrudím.

Spodní linie:

Břicho dozadu dobře vtažené, se spodní stranou hrudního koše tvořící pěkně klenutou linii.

Varlata:

Obě varlata musí být normálně vyvinutá a uložená v šourku.

Hrudní končetiny :

Plece:

Mohutně osvalené. Lopatkový list, dlouhý a šikmo uložený, tvoří s ramenem úhel asi 100 - 110 stupňů.

Nadloktí:

Silné a svalnaté, dobře přiléhající, mělo by být o něco delší než lopatka.

Loket:

Ani vbočený, ani vybočený.

Předloktí:

Silné, svalnaté, při pohledu zepředu i ze strany naprosto rovné.

Zápěstní kloub:

Silný, stabilní, jen nepodstatně se odlišující od struktury předloktí.

Nadpěstí:

Silné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany jen nepatrně směřující dopředu.

Tlapy:

Zakulacené, klenuté vysoko do výšky a dobře uzavřené (kočičí tlapky). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.

Pánevní končetiny :

Veškeré kosti pokrývá mohutné svalstvo, takže záď, boky a stehna působí široce a zakulaceně. Silné, dobře zaúhlené pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovnoběžné s předními.

Stehna:

Dlouhá, široká, dobře osvalená.

Kolena:

Silná, téměř kolmo stojící pod kyčelním kloubem.

Bérce:

Dlouhé, přibližně stejně dlouhé jako stehna, dobře osvalené.

Hlezna:

Silná, stabilní, ani vbočená, ani vybočená.

Nárt:

Krátký, silný, téměř svisle stojící k zemi.

Nadprstí:

Krátké, silné, stojící téměř kolmo k podložce.

Zadní tlapy:

Zakulacené, vysoko klenuté a dobře uzavřené (kočičí tlapky). Drápy krátké, silné a co nejtmavší.

Krok:

Harmonický, pružný, prostorný, mírně pérující, přičemž končetiny se při pohledu zepředu i zezadu musí pohybovat rovnoběžně.

Kůže:

Těsně přiléhající, u jednobarevných dobře pigmentovaná. u černobíle skvrnitých dog odpovídá rozložení pigmentu skvrnám.

Osrstění:

Velmi krátké a husté, hladce přiléhající, lesklé.

Zbarvení:

  • Německá doga je chována ve třech samostatných varietách: žluté a žíhané, skvrnité a černé a konečně modré.
  • Žlutá - Světle zlatožlutá až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé, bílé odznaky na hrudi a na prstech.
  • Žíhaná - Základní barva je světle zlatožlutá až k syté zlatožluté, s černým pokud možno rovnoměrným a jasně vyznačeným , ve směru žeber probíhajícím žíháním, černá maska je žádoucí. Nežádoucí jsou malé, bílé odznaky na hrudi na prstech.
  • Skvrnitá - Základní barva je čistě bílá, pokud možno bez jakéhokoliv grošování, s nerovnoměrnými, lakově černými, rozdrobenými skvrnami, dobře rozdělenými po celém těle. Nežádoucí je podíl šedé nebo hnědavé barvy na skvrnách.
  • Černá - Lakově černá, bílé odznaky jsou přípustné, k tomu se počítají i tzv. plášťované dogy, u nichž černá po způsobu pláště pokrývá tělo, zatímco čenich, krk, hruď, břicho, končetiny a špička ocasu mohou být bílé.
  • Modrá - Čistě ocelově modrá, bílé odznaky na hrudi a na tlapkách jsou přípustné.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.sulcedeutschdog.blog.cz

(Jaroslava Šulcová, 28. 3. 2008 23:11)

)))

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA