Jdi na obsah Jdi na menu
 


PŮVOD A CHARAKTERISTIKA Vývoj a původ byl velice bouřlivý a složitý a začíná už u kmenů osídlujících dnešní území Maďarska. Je to plemeno šlechtěné několik století a podíl na dnešní podobě tohoto plemene má asi nejvíce žlutý turecký lovecký pes (a mnoho dalších loveckých plemen , ať už to byli honiči nebo slídiči). Zařazení je do skupiny kontinentálních ohařů. Dá se říci ,že z těchto plemen si dnešní vizsla vzala to nejlepší ať už je to dobrý čich , klidná povaha , snadná ovladatelnost a v neposlední řadě i přítulnost. Přítulnost sice není " loveckou " vlastností , ale posuďte sami, kolik lidí si dnes pořizuje vizslu za účelem lovu. Vizsla se stává především rodinným psem který je přítulný , je vhodný i k dětem a bez velkých problémů se dá snadno vychovat. Přestože jeho kořeny sahají více jak 1000 let nazpět, bylo jeho cílevědomé šlechtění zahájeno až od konce 18.století. Podepsala se ne něm taková plemena jako anglický pointr, anglický setr, neměcký krátkosrstý ohař a v neposlední řadě i hanoverský barvář. Je ti inteligentní , přítulný pes , který se dobře cvičí , snadno si pamatuje (je však nutno častěji dovednosti opakovat) , je dobrým stopařem, stavěčem i přinašečem a velice rád pracuje ve vodě. Je však velice citlivý na hrubší zacházení. Vše je odvislé od výchovy , soustavnosti a trpělivosti majitele. Může být jak mírný až bázlivý , tak skotačivý a dovádivý, plný energie a potřeby pohybu, má velice rád děti a lidi vůbec (někdy i cizí, takže byt Vám jistě neohlídá) . Shrneme-li jeho základní vlastnosti do několika bodů získáme takovýto přehled: Jiné pojmenování: vizsla,vižla,maďarský ohař Průměrný věk: 10-15 let (může být však i více) Průměrná velikost vrhu: většinou 5 až 10 štěňat Potíže se zdravím: kosti - DKK, dysplasia kyčelních kloubů oči - entropium,ectropium uši - roztoči (otodectes) reprodukce-psi - nesestouplá varlata, jedno varle Jinak se dá konstatovat, že vnímavost na ostatní choroby je velice nízká. Inteligence: je nutná důsledná avšak citlivá výchova a klidný přístup k učení. Je inteligentní , učenlivý, hravý , miluje vodu. Rád udělá svému pánu radost. Snášení samoty: střední Osobní ochrana: střední (ochranáře a hlídače z něj neuděláte) Lovecké pudy: vysoká pravděpodobnost pronásledování zvěře Pravděpodobnost štěkání: nízká Snadnost přepravy: střední (upravuje se s věkem) Agresivita: velmi nízká Snášenlivost s ostatními zvířaty: střední Vhodnost k dětem: vysoká Možnost chovu v bytě: ano Přítulnost: velmi vysoká Datum zveřejnění platného originálu standardu: 6. 4. 2000 .

HISTORIE: V roce 1526 porazili Turci v bitvě u Moháče Maďary a na dobu 160 let si podrobili východní část tehdejšího Maďarska. Je velmi pravděpodobné, že již tenkrát je doprovázeli psi, které dnes nazýváme "žlutými psy tureckými". Byli to pravděpodobně honiči či slídiči využívaní pro lov se sokoly.


Z dochovaných písemností a obrazů je zřejmé, že psi podobného zbarvení a typu se používali k lovu již v 10. až 11. století za vlády Arpádovců. Turci i Maďaři žili v té době kočovným způsobem života a nelze vyloučit, že se jednalo o jedny a tytéž psy, získané ve vzájemných potyčkách kočovných kmenů. Tyto žlutě zbarvené psy můžeme nepochybně považovat za předchůdce dnešní maďarské vizsly.

Žlutí psi z Východu doprovázeli své pány od jednoho tábořiště ke druhému a sdíleli s nimi období hojnosti i strádání. Pro kočovníky nebyl lov jen příjemnou kratochvílí, ale především zdrojem obživy. Psi žili volně ve stanových táborech a pokud právě nelovili, byli příjemnými společníky nejen lovcům, ale i ženám, starcům a nepochybně především dětem. Navíc východní národy, jakkoli dokázaly být kruté k lidem, především k poraženým nepřátelům, uměly bezmezně milovat a hýčkat zvířata, především své lovecké sokoly, psy a koně. Již v té době se zcela jistě utvářela povaha maďarské vizsly, dnes tolik ceněná a obdivovaná.

VIZSLA

Za zmínku stojí i význam slova vizsla. Lze na něj nahlížet jako na výraz ugrofinského původu "vizi", což podle jedné verze znamená hubený. Tomu by nasvědčoval i staročeský výraz vyžle jako přezdívka pro nedospělé děvče. Ostatně tento výraz je v přeneseném významu mnohdy používán dodnes.

Podle jiné verze znamená vizi hledat či slídit. Mohl to být tenkrát přiléhavý název pro psa pracujícího "pod sokolem", jehož činností bylo především zvěř vyhledat či vyslídit a poté vypíchnout. Maďaři ovšem označovali názvem vizsla všechny ohaře, tak jako chrty nazývali agár a honiče kopó. Slovo vizsla je dozajista maďarským výrazem pro ohaře, neboť takto nazývají nejen svého maďarského ohaře, ale ohaře obecně. Ostatně i v jiných částech Evropy byl pojem vyžlík či vyžle označován slídící pes, který zvěř hledá čichem. S výrazem vyžel se dodnes setkáváme v polském jazyce a opět jsou jím označováni všichni ohaři. V českém jazyce zní název tohoto plemene maďarský ohař nebo česky psáno i vyslovováno maďarská vyžla.


VZESTUP I PÁD

Skutečně vystavujícím ohařem se stává maďarský ohař, podobně jako ohaři z jiných částí Evropy, až se zavedením palných zbraní, kdy lovci potřebují psa, který zvěř nejenom vyhledá , ale i pevně vystaví. Mezi lovci je ceněna i jeho žlutá barva, neboť se domnívali, že žlutý pes je lépe maskován jak na strništích, tak v suchých travinách.

K obrovskému úpadku chovu maďarských ohařů dochází za Rakouska - Uherska. V té době bylo možno chovat lovecké psy jen na základě povolení z Vídně. Vídeňské úřady pochopitelně neměly zájem o rozšiřování "nerakouského" plemene. V roce 1916 bylo maďarských ohařů již tak málo, že byli blízko vyhynutí. Po rozpadu monarchie se maďarští chovatelé s obrovským nadšením pustili do obnovy chovu národního plemene. Toto snažení bylo korunováno úspěchem a maďarského ohaře se jim podařilo zachránit. Pro své vynikající lovecké vlastnosti se z něj stal mezi lovci oblíbený pes. Neúnavně dokázal vyhledat zvěř v rákosí, tak v travinách či křovinách. Pro svůj vynikající nos a touhu nalézt zvěř, byl velmi úspěšným lovcem. Své místo si ovšem nachází i jako rodinný pes. Zčásti pro svůj atraktivní vzhled, ale především
pro svoji skvělou povahu. Výborně se cítil v bytě v nejtěsnější blízkosti svého pána a členů jeho rodiny. Trpělivě snášel rozmary dětí a při hrách jim byl dobrým společníkem. Nesnášel však zahálku a dlouhé lenošení na pohovce či u krbu. Velmi často plnil maďarský ohař funkci jak rodinného, tak současně i loveckého psa. Toto postavení mu vyhovovalo, neboť tím byla
naplněna jeho touha být v trvalém kontaktu se svým pánem a vybít si loveckou vášeň při lovu.

Další pohromou pro maďarské ohaře byla druhá světová válka. Jeho stavy byly zdecimovány natolik, že mu opět hrozilo vyhynutí. Z celkového počtu jich přežila sotva desetina. Jeho záchrany se tentokrát rozhodly zúčastnit i státní orgány. Ve městě Gödöllo byla zřízena státní chovatelská stanice, kde se započalo s jeho záchranou. Podařilo se získat řadu vynikajících jedinců, kteří byli za války vyvezeni za hranice Maďarska. Na nich bylo postaveno šlechtění maďarského ohaře jako moderního všestranného loveckého psa, krásného, elegantního a inteligentního, který by splňoval i požadavky rodinného společníka.


NEJEN POMOCNÍK LOVCE

Současný maďarský ohař toto vše dokonale splňuje. Je vynikajícím loveckým psem, především pro polní práci. Má rychlé, vytrvalé a systematické hledání. Díky vynikající kvalitě nosu navětří zvěř na velkou vzdálenost. Jeho vystavování a postupování, kterým odborníci říkají manýry před zvěří, je skutečnou pastvou pro oči laika, tak znalce. Je náruživým vodařem i vášinvým aportérem. Vzhledem k tomu, že je to hladkosrstý pes se srstí bez podsady, hůře snáší studené a vlhké či mrazivé počasí. Pak není schopen plně konkurovat tvrdým, typicky pracovním plemenům, především německých ohařů. Naopak velmi dobře snáší horko a i v mimořádně parných letních dnech dokáže neúnavně lovit. Maďarský ohař je ideální pro lovce, který hledá v psovi nikoliv námezdního dělníka, ale především společníka a pomocníka při lovu. Je to pes vhodný i pro soutěže Field Trial či soutěž svatého Huberta.

Maďarský ohař je i vyhledávaným psem rodinným. Bezmezně miluje svého pána, jeho rodinu, dětem je skvělým společníkem. Plně mu vyhovuje život v bytě, kde dokáže trpělivě čekat na každou příležitost k vycházce. Je to temperamentní pes s potřebou dostatku pohybu. Vyžaduje častý kontakt se svým pánem. Musí se s ním hodně mluvit, hladit jej, prostě se mu věnovat. Trpí, je-li zavřen v kotci a péče o něj spočívá pouze v nakrmení a občasném vypuštění. Rovněž mu vadí, je-li nucen k usedlému životu pouze v bytě. Maďarský ohař vyžaduje dlouhé a časté vycházky, při nichž může vybít svoji energii. Je to ideální pes pro naturecrossing (terénní běh přírodou), crosscountry (běh přes překážky), canicross, soutěže železných psů s plaváním a jízdou na kole. Vynikajících výsledků dosahuje i v soutěžích agility.

Maďarský ohař nesnáší hrubé zacházení, bití či jakýkoliv nevhodný nátlak při výcviku. Takové metody u něj mohou způsobit závažné psychické poruchy, které mnohdy nejdou již napravit. Podobných metod však není třeba při výchově užívat. Je to bystrý, vnímavý a inteligentní pes, který rychle pochopí, co se od něj vyžaduje, a velmi ochotně splní přání svého pána.

(autor článku Historie Slavomír Hanáček)

STANDARD: Použití: Všestranně lovecky upotřebitelný pes pro lov v poli, na vodě i v lese. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou zejména výrazný smysl pro stopu, pevné vystavování, vynikající vlohy pro přinášení a cílevědomé sledování stopy na vodě při velké ochotě k vodní práci. Dobře zvládá práci v obtížném terénu i extrémní počasí. Nesmí projevovat bázlivost po výstřelu, strach ze zvěře, absenci vloh k vystavování a přinášení a nechuť k vodní práci. Pro svou bezproblémovou povahu a přizpůsobivost je vhodný i k držení v bytě.

Klasifikace FCI: Skupina 7 - ohaři Sekce 1 - kontinentální ohaři s požadovanou zkouškou z výkonu (polní a vodní práce)

Historie a původ: Předkové maďarského ohaře přišli do své vlasti společně s kočujícími maďarskými kmeny. První stručnou zmínku o těchto psech lze doložit již v dokumentech ze 14. století. Jeho význam pro lov však výrazněji rostl teprve od 18. století. Koncem 19. století pak byly v Maďarsku pořádány soutěže pro ohaře, jichž se s velkým úspěchem zúčastnili také ohaři maďarští. Na vzniku tohoto plemene se podílela také jiná plemena loveckých psů. Cílevědomý chov začal v roce 1920 a v roce 1936 byl maďarský ohař uznán mezinárodní kynologickou organizací FCI jako samostatné plemeno.

Všeobecná charakteristika: Středně velký elegantní lovecký pes ušlechtilého vzhledu s krátkou žemlově zbarvenou srstí. Spíše lehká suchá stavba těla tvoří harmonii mezi krásou a sílou.

Důležité proporce: * Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. * Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky. * Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.

Povaha: Živá, přátelská, vyrovnaná, lehce cvičitelný. Navázání kontaktu s vůdcem patří k jeho základním vlastnostem. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý.

Hlava: Suchá, ušlechtilá, s dobrými proporcemi.

Lebka: Přiměřeně široká, mírně klenutá, s nepříliš výraznou čelní brázdu, která probíhá ve směru stopu. Oční oblouky jsou výrazné, stop je mírný.

Obličejová část: Nos je dobře vyvinutý se širokými nozdrami, jeho barva ladí s tmavým tónem srsti.

Morda: Čenichová partie je tupá, ne zašpičatělá, dobře osvalená se silnými čelistmi. Hřbet nosu je rovný. Pysky jsou přiléhavé, nikoliv převislé.

Čelisti / zuby: Čelisti jsou silné s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků překrývá bez mezery spodní a zuby stojí přiměřeně kolmo; 42 zdravých zubů dle zubního vzorce. Líce jsou silné, dobře osvalené. Oči jsou středně velké a mírně oválné. Oční víčka jsou dobře uzavřena. Pohled živý, inteligentní. Barva očí je hnědá a ladí s barvou srsti, přičemž přednost se dává tmavší barvě. Uši jsou nasazeny mírně vzadu a středně vysoko. Ušní boltce jsou jemné a přiléhají k lícím. Mají tvar zakulaceného V a jejich délka tvoří tři čtvrtiny délky hlavy.

Krk: Středně dlouhý, přiměřený k tělu, dobře osvalený, mírně klenutý, bez rušivého laloku.

Trup: Kohoutek je výrazný a svalnatý. Hřbet je pevný, rovný, dobře osvalený. Trnové výběžky mají být zakryty svalstvem. Bedra jsou krátká, široká, pevná, osvalená, rovná či mírně klenutá. Přechod od hřbetu k bedrům je kompaktní a pevný. Záď je široká a dostatečně dlouhá, dobře osvalená, ne krátká, k nasazení ocasu mírně spáditá, nesmí být sražená. Hrudník je hluboký a široký s výrazným osvaleným předhrudím, hrudní kost má sahat co nejdále dozadu. Hloubka hrudníku má dosahovat k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Spodní linie tvoří elegantní oblouk, břicho je napjaté a lehce vtažené.

Ocas: Poměrně nízko nasazený, silný v nasazení, ke špičce se zužuje. V zemích, kde není kupírování zákonem zakázáno, se s ohledem k loveckému využití krátí o jednu čtvrtinu. Pokud není zkrácen, dosahuje až k hlezennímu kloubu a je rovný, případně lehce šavlovitě zahnutý. Při pohybu je nesen vodorovně. Ocas je dobře a hustě osrstěn.

Končetiny: Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu zboku kolmé a dobře podsunuté pod tělem, mají dobře utvářené kosti a silné svalstvo. Lopatka je dlouhá, šikmá a ploše přiléhající. V pohybu je pružná a je výrazně osvalená. Dobré zaúhlení mezi lopatkou a ramenní kostí. Ramenní kost je dlouhá a dobře osvalená. Lokty těsně přiléhají k tělu, nejsou ani vytočené, ani stočené dovnitř. Dobré zaúhlení mezi ramenní kostí a předloktím. Předloktí je rovné a dlouhé, dostatečně osvalené se silnými, nikoliv však hrubými kostmi. Zápěstí je suché a pevné. Nadprstí je krátké a jen mírně šikmé. Tlapy jsou lehce oválné s pevně sevřenými, dobře klenutými silnými prsty a silnými hnědými drápy. Pevné a odolné polštářky šedavého odstínu. V klidu i pohybu jsou tlapy rovnoběžně. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, při pohledu zboku správně zaúhlené se silnými kostmi. Stehno je dlouhé, osvalené, s odpovídajícím zaúhlením mezi pánví a stehnem. Kolena jsou dobře zaúhlená. Lýtka dlouhá, osvalená a šlachovitá. Délka lýtka odpovídá přibližně délce stehna. Dobré zaúhlení mezi lýtkem a hleznem. Hlezno je silné, suché a šlachovité, poměrně nízko položené. Nadnártí je kolmé, krátké a suché. Tlapy pánevní končetiny viz tlapy hrudních končetin.

Pohyb:Typickým chodem je pružný a elegantní prostorný klus s prostorným a dlouhým krokem. V poli hledá vytrvalým cvalem. Při pohybu je hřbet pevný a zůstává ve vodorovné poloze. Nežádoucím typem pohybu je mimochod.

Kůže: Pevně přiléhá k tělu, netvoří záhyby a je dobře pigmentovaná.

Srst: Krátká a hustá, má být pevná a tuhá, na hlavě a na boltcích je jemnější, hedvábná a kratší, na spodní straně ocasu naopak o trochu delší. Srst má pokrývat celé tělo, břišní krajina je však méně osrstěná. Srst nemá podsadu.

Zbarvení: Různé odstíny žemlové barvy. Ušní boltce mohou být tmavší, jinak jednotné zbarvení. Červené, hnědavé nebo vybledlé barevné tóny jsou nežádoucí. Malá bílá skvrna na předhrudí nebo na hrdle do průměru 5 cm stejně jako bílé odznaky na prstech tlap nejsou vadou. Barva pysků a očních víček odpovídá barvě nosu.

Velikost: Kohoutková výška psi 58 - 64 cm, feny 54 - 60 cm. Zvyšovat kohoutkovou výšku je nežádoucí, vhodné je usilovat o střední velikost. Statická a dynamická vyrovnanost a symetrie jsou důležitější než v centimetrech naměřená výška.

Vady: Jako chyba musí být posouzena každá odchylka od uvedených údajů, hodnocení chyby by pak mělo být přímo úměrné stupni odchylky. Vylučující vady: * výrazné odchylky od standardu plemene, * hrubé odchylky od pohlavního výrazu, * netypická hlava, * skvrnitý nos, * převislé pysky a volné otevřené koutky, * předkus, podkus, nepravidelný skus, jakož i přechodné formy, * chybění jednoho nebo více zubů ze skupiny řezáků (I), špičáků (C) nebo třenových zubů (P2 až 4 ) a stoliček (M 1 a 2), absence více než dvou třenových zubů P1. Neprořezané zuby se hodnotí jako chybějící. * nadpočetné mimo řadu rostoucí zuby, *. rozštěp patra či pysku, * světle žluté oko, příliš volná víčka, ektropium, entropium, dvojitá řada řas, * výrazný lalok pod krkem, * vlčí drápky, tzv. paspárky, * špatná mechanika pohybu, * netypické osrstění, * tmavohnědá či světle žlutá barva, vícebarevnost, nejednotná barva, bílá hrudní skvrna v průměru větší než 5 cm, * bílé tlapy, * nedostatečně pigmentovaná kůže, oční víčka a pysky, * kohoutková výška odchylující se o více než +-2 cm od standardu, * bázlivá povaha. Poznámka: Psi musí mít patrná dvě varlata plně sestouplá v šourku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Recommendations: how to promote your creatures.estranky.cz

(LatonyaBug, 25. 3. 2018 23:33)

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.